Dnes to bude o ženě, jejíž byznys nastartovala nevěra. Vaření marmelád si Hana Šindlerová zvolila jako terapii na zlomené srdce a prospělo jí to natolik, že si postupně z koníčku dokázala vybudovat úspěšný byznys.
1. Studovala jste zahraniční obchod a téměř 20 let jste žila v zahraničí, kde jste pracovala v oblasti cestovního ruchu. Co vás přimělo změnit svůj život a dát se na marmelády?
Marmelády nebyly plánované. Rozhodně jsem chtěla zůstat v Německu, kde jsem nakonec zakotvila, našla muže “svého srdce”, narodil se nám syn, stavěli jsme dům snů a já byla v jiném stavu. Jenomže do té idylky vstoupila cizí žena…
2. Váš byznys nese přízvisko “Marmelády s příběhem”… Povíte nám ten příběh?
Můj smutný životní příběh je nedílnou součástí mého marmeládového podnikání. Říká se, že všechno špatné musí jednou skončit, aby mohlo začít něco nového, mnohem krásnějšího. Ale já to tehdy před 6 lety takhle optimisticky neviděla. Zpráva o tom, že si můj muž našel novou ženu, přišla jako blesk z čistého nebe. Této skutečnosti nepředcházela žádná partnerská krize, všechno bylo jako z pohádky. Nicméně realita byla krutá a já byla ze dne na den vyměněna za mladší model… Ocitla jsem se zpátky doma v Praze, s malým tříletým synem a v 5. měsíci těhotenství. Psychicky na dně. Nebavilo mě žít. Vím, že se v životě stávají horší věci, ale pro mě to bylo to nejhorší období v mém životě. Narodila se mi díky Bohu zdravá dcera a já věděla, že musím začít fungovat. Jako máma (i táta), fungovat i ekonomicky. Rozesílala jsem desítky životopisů do zahraničních firem, ale matka samoživitelka, navíc s extrémně malými dětmi, nemá šanci. Umístit dítě do jeslí – nemožné. Otec neplatí výživné. Co teď? Vaření marmelád po nocích, když děti ulehly do postýlek a byt zalilo ticho, byla úžasná terapie. Lepší než sklenka vína a antidepresiva.
3. Bavilo vás vaření marmelád odjakživa, nebo to přišlo až s potřebou zajistit pro syna kvalitní marmelády?
Vaření a cestování bylo odjakživa mojí vášní. I jako dítě jsem vyrůstala v prostředí, kde se celé léto zavařovalo, dělaly se džemy, sirupy, šťávy a kompoty. Myslím si, že podnikat v této branži bez lásky k jídlu a vaření nejde.
4. Používáte suroviny z vaší zahrady ale i více exotické druhy, jako mango, kiwi, zázvor nebo třeba acai berry… Jaké jsou chutě nás Čechů? Co je vaší “dojnou krávou”? 🙂
Při vaření se snažíme vždy vycházet ze sezonnosti a zpracováváme vždy ovoce, které právě dozrává. Ale zimní měsíce samozřejmě vykrýváme exotickým ovocem. Já vždy lobuji za českou klasiku – za rybíz, angrešt, maliny, ale s příchodem chladnějšího počasí se chutě i českých zákazníků trochu mění, mají více chuť na exotické pomerančové marmelády nebo zázvor a další “zahřívací” ingredience jako je skořice a alkohol. Mojí srdeční záležitostí je džem malinarebarbora (Česká Chuťovka roku 2015) a nezvyklé, ovšem famózní spojení angreštového džemu se zeleným čajem Matcha. Džem, který rozhodně u jiného výrobce nenajdete. Ale u sobotní snídaně nám nesmí chybět džem z černého rybízu (Česká Chuťovka 2016), na palačinky borůvka s čokoládou, k sýrům malina s chilli nebo džem, který má pracovní název “Horečka sobotní noci”, pod kterým se skrývá jahodový džem s chilli a čerstvým zázvorem.
5. Během zařizování marmeládovny v Praze jste prošla 8 měsíční zkoušku trpělivosti. S jakými úředními překážkami jste se musela vypořádat? Jak těžké je v ČR rozjet marmeládový byznys?
Kdybych měla byznys plán a věděla, co mě čeká, asi bych do toho nešla. Ale já začala podnikat velice naivně, ale o to s větší vervou, láskou a nadšením. Obětovala jsem tomu naprosto všechno, každou minutu svého času. Samozřejmě jsem měla obrovskou podporu rodiny a všech blízkých a také úvěr, bez kterého by to asi nešlo. Nicméně na období kolaudace provozovny nevzpomínám dobře, bylo to opravdu hodně náročné období. Především na psychiku. K tomu všemu přidejte to, že jste matka samoživitelka a doma máte dvě děti ve věku 2 a 5 let….
6. Jaké byly vaše začátky a čím vším jste si prošla až do bodu, kde je Marmeládovna teď?
Začátky růžové nebyly, ale nejdůležitější pro mě bylo, že marmelády chutnaly!!!! A hodně. To byl pro mě hnací motor. Byly ale chvilky, kdy jsem to chtěla vzdát, ale vždy se našel někdo, kdo mě podržel, povzbudil, občas to byl jen děkovný email “anonymního zákazníka”, že tak úžasný džem ještě nikdy neochutnal…
Z kuchyně mého bytu jsem se přestěhovala do pronajatého kuchyňského studia, kde jsem vyráběla, ale nemohla skladovat navařené skleničky. A tak byl z bytu opět odštěpný závod, vše jsme z mimopražského studia vozili do Prahy, občas i v taškách autobusem a zákonitě jsem to takhle dlouho nemohla vydržet. Děti na džemy a marmelády žárlily a neměly je rády, cítili, že džem jim bere mámu, já byla zničena psychicky i fyzicky a odneslo to moje zdraví.
Během pobytu v nemocnici jsem si ujasnila svoje priority. Jasně jsem si řekla, že děti je to nejcennější, co mám a pokud chci skloubit děti a podnikání, musím mít svojí vlastní marmeládovnu. Šla jsem tvrdě za svým cílem. Cesta to byla opravdu trnitá, ale snad má happy end 🙂
[tg_divider style=“faded“]
A jak to bylo dál?
Dozvíte se v listopadovém čísle Starting UP.
[tg_button href=“https://issuu.com/startingup/docs/startingup_3_3.rocnik_11_2016_free_“ color=“orange“ bg_color=““ text_color=““]Prolistovat číslo[/tg_button]
[tg_divider style=“faded“]
Nejnovější komentáře